Tiskový servis společnosti WINGAS.

Vždy aktuální informace

02.07.2018

Možnosti průmyslového zákazníka na energetickém trhu

Zajištění elektřiny, plynu, či tepla je pro průmyslové podniky zásadní úkol a na rozdíl od ostatních nákladových položek, bývá navíc pro firmy často obtížně uchopitelný. Jak tedy správně nakoupit, nebo je lepší mít vlastní zdroj elektřiny?

Energie jako nákladová položka

Podnik se spotřebou energie převyšující 20 GWh energie za rok je již v pozici, kdy se cena energetických komodit vymaňuje ve výkazech z pozice „za desetinnou čárkou“ a často se v celkových nákladech projevuje v jednotkách či dokonce i nízkých desítkách procent.

Energetické hospodářství je však v mnohých podnicích na okraji zájmu, protože není hlavním předmětem jejich činnosti. S elektřinou a s plynem se obchoduje na burzách, což dále zvyšuje komplexnost nakupování. Pro tuto činnost by měli být vyčlenění odborní pracovníci, jimž se často kumulují i mnohé další úkoly, které jsou mimo rámec hlavní činnosti podniku.

Otevření trhu s elektřinou a s plynem vedlo k výrazné kultivaci trhu, kterou s sebou přinesla konkurence. Hlavní smysl liberalizace energetického trhu, dlouhodobé snížení ceny elektřiny a plynu, se sice nepodařilo, ale zákazníkům velmi podstatně stouply možnosti, jak vystupovat svým jménem na trhu.

Co vstupuje do ceny za energii

Cena za elektřinu i za plyn má v zásadě dvě hlavní složky, za komoditu a za regulované položky. Výši regulovaných položek stanovuje každoročně v cenovém rozhodnutí Energetický regulační úřad. Podstatná je tak z pohledu nákupu komoditní složka ceny, a samostatnou položkou ceny, která často bývá součástí ceny za komoditu, je platba za odchylku.

Jediná regulovaná položka, kterou lze výrazně ovlivnit a která má významný dopad do koncové ceny za energii, je správně nastavená rezervovaná kapacita. To bývává bolavé místo zejména u elektřiny. Podnik si za nemalé peníze nechal udělat připojení s relativně vysokým rezervovaným příkonem (technické maximum odběru), ale využívá jen určitou část. Ta se nazývá rezervovaná kapacita a představuje nejvyšší měsíční čtvrthodinovou hodnotu odběru, která se dá sjednat v kombinaci ročních a měsíčních hodnot. Správným nastavením rezervované kapacity (platí se za rezervovanou kapacitu, nikoli za rezervovaný příkon – za ten se platí jen při připojování odběrného místa) se často dají ušetřit poměrně zajímavé peníze.

Podniky, které se nechtějí věnovat složité strategii nákupu či jejich náklady za energii jsou v celkových nákladech nepodstatné, případně preferují jedno číslo do plánu, jistě zvolí jednosložkovou fixní cenu, ev. u elektřiny v případě některých tarifů dvousložkovou, cenu, která bude zafixována v jeden rozhodný moment a platit po určitou dobu – 1 rok, 2 roky apod. Tím rozhodování o nákupu de facto končí. 

Jak to tedy udělat, aby cena za energii byla co možná nejnižší? Dobře zpracovaná a realizovaná nákupní strategie je relativně složitá a i málo doceňovaná činnost. Vše souvisí se správným odhadem, jak se bude vyvíjet cena elektřiny a plynu na trhu. Základem všeho je stanovit, kolik procent potřebné komodity si podnik nakoupí na roční, ev. čtvrtletní bázi, v terminologii obchodníků označovanou jako forward, a kolik si bude dokupovat v těsném předstihu, neboli na spotovém trhu. Do rozhodování samozřejmě vstupuje i řízení rizik, které musí dát odpovědným pracovníkům mantinely, jaké riziko lze podstoupit.

Do rozhodování dále vstupuje cena za odchylku. Odchylka je rozdíl mezi dojednanou/nanominovanou hodnotou odběru a skutečným odběrem. Správná predikce a příp. schopnosti podniku dodržet či modifikovat okamžitou hodnotu odběrového diagramu dává velkou výhodu. Tato schopnost se často dá i nabídnout dodavateli jako flexibilita odběru. Vlastní odpovědnost za odchylku znamená, že si podnik nakupuje vlastním jménem na trhu a případné rozdíly pak následně zaplatí. Většina zákazníků má ale přenesenou odpovědnost za odchylku na svého dodavatele, který pak zákazníkovi vesměs dává určité rozmezí, ve kterém by se měl zákazník v rámci nahlášeného odběrového diagramu pohybovat.

Co se dá dojednat s dodavatelem

Většina odběratelů si dojednává tzv. sdruženou smlouvu, která v sobě zahrnuje jak dodávku samotné komodity, tak její distribuci do odběrného místa. Součástí těchto smluv pak je i přenesená zodpovědnost za odchylku. Existují však i oddělené smlouvy na dodávku elektřiny a na distribuci elektřiny. To se děje v převážné většině případů tehdy, když podnik má specifické nadstandardní požadavky na zajištění kvality distribuce (týká se zejména elektřiny) a řešení případných technických složitostí může řešit napřímo s distributorem, nikoli přeneseně přes obchodníka.

V případech s přenesenou zodpovědností za odchylku si zákazník může zvolit širokou varietu různých možností, jako jsou nákupy za burzovní ceny s domluveným poplatkem pro obchodníka v několika časových úsecích v rámci roku, krátkodobé upřesňování diagramu (spotové nákupy a prodeje přes obchodníka), různě postavené cenové vzorce, vycházející z burzovních forwardových a spotových cen apod. Čím složitější strategii si zákazník zvolí, tím méně dodavatelů je mu ale schopno zajistit takovéto služby a pak se jedná vesměs o několik největších subjektů na trhu.

Při vlastní zodpovědnosti za odchylku si zákazník může nakupovat a prodávat vlastním jménem. V takovémto případě je nutné počítat s tím, že to musí být kapitálově silný subjekt, který dokáže držet garance za případné vysoké platby za odchylky. Také musí počítat s tím, že přístupy na burzy a zobchodovaná energie není zdarma. Nicméně při schopnosti udržet či řídit odběrový diagram a schopnosti tento diagram pokrýt za rozumnou cenu se může ukázat, že držet vlastní odpovědnost za odchylku je značně levnější než ji přenášet na jiný subjekt.

Teplo je lokální záležitostí

Elektřina a v řadě podnicích i plyn jsou zcela klíčové. Nicméně i platby za teplo a teplou vodu bývají podstatnými náklady. Oproti předešlým dvěma komoditám je teplo lokální záležitostí díky trubkových rozvodům.

Teplo je v průmyslu využíváno k vytápění objektů, kde můžeme nalézt velké množství různých otopných systémů, ale pro řadu technologií je důležité rovněž tzv. technologické teplo, což bývá pára o určitých parametrech (teplota, tlak). Zatímco teplo pro vytápění lze vyřešit i třeba sálavými panely, tepelným čerpadlem apod., technologické teplo vyžaduje vesměs kotelnu – výtopnu či teplárnu. A zde se již dostáváme k dilematu, zda odebírat teplo z nedaleké teplárny, či zda zainvestovat do vlastního zdroje.

Kdy se vyplatí mít vlastní zdroj

V našich podmínkách do úvahy připadá jen několik technologií výroby. V případě potřeby technologického tepla lze vzít do úvahy teplárnu s protitlakovou, příp. s kondenzační odběrovou turbínou. Jako palivo mohou být s výhodou použity odpady z primární produkce, např. štěpka z dřevozpracujícího závodu či papírny, ropné zbytky z chemičky apod. V těchto případech je ale potřeba mít využití pro teplo i elektřinu, jinak se teplárnu v drtivé většině nevyplácí postavit.

Určitě zajímavou možností jsou plynové kogenerace. Ty bývají většinou s menšími výkony, ale i zde je nutné pro rozumnou návratnost investice účelné využití tepla, byť se bude jednat o teplo pro vytápění.

V poslední době se však už i hojně využívá instalace fotovoltaických panelů na střechy výrobních hal. Pro tyto účely se často dají využít různé dotační tituly, např. operační programy, které podstatně vylepší celkovou ekonomiku instalace. U fotovoltaiky a dalších výrobních technologií, které nejsou schopné dodržet diagram dodávky, je nutné mít na paměti, že nedodržení diagramů dodávky těchto technologií může mít vliv na celkový odběrový diagram závodu, a tedy i na odchylku. Proto už dnes začíná být zajímavé pořídit si bateriový systém, který výrazně napomůže udržení domluveného odběrového diagramu.

V praxi dnes občas nastávají i případy, kdy cena odchylky elektřiny je řádově vyšší, než jsou běžné forwardové či spotové ceny, ale že cena silové elektřiny je dokonce záporná. V takových případech je nutné nevyrábět elektřinu, ale naopak ji spotřebovávat, což snižuje celkové roční platby za elektřinu.

Výhled do budoucna

Budoucnost energetiky je do značné míry determinována konečnou podobou evropských předpisů z tzv. Zimního balíčku. I nadále však bude pokračovat tlak na snižování energetické náročnosti či zvyšování podílu obnovitelných zdrojů energie.

Na straně zákazníků se dá od roku 2020 očekávat přijetí nové tarifní struktury, kdy bude velká část platby za elektřinu přenesena do stálých plateb tak, aby došlo k uvolnění přebytečného rezervovaného příkonu.

Do popředí zájmu se budou dostávat tzv. prosumeři, tj. odběratelé, kteří si i elektřinu sami vyrábějí, či agregátoři. Tyto změny budou ale nejspíše cílené na domácnosti. V teplárenství se očekává zavedení přístupu třetích stran do teplárenské soustavy, podobně, jako tomu je v distribuci elektřiny a plynu.

Finální podoba revize energetických předpisů z pera Evropské komise se dá očekávat letos na podzim. Některé předpisy budou přímo aplikované (nařízení), některé (směrnice) bude potřeba do 20 měsíců od účinnosti aplikovat do národní legislativy.

Váš kontakt

Königstor 20
34117 Kassel
Tel.: +49 (0) 561 99858-0 
E-Mail: presse[at]wingas.de